O co v případu šlo

Zhruba v půlce roku 2022 se na mě se svým případem obrátil pan Jiří. Vylíčil mi, že je rozvedený a se svoji bývalou manželkou mají zletilého syna. Syn byl po rozvodu svěřen do výlučné péče matky a otci bylo soudem uloženo platit k rukám matky (a později zletilého syna) výživné ve výši 7.000 Kč měsíčně, které řádně platil posledních 10 let. Synovi je 27 let a v červnu konečně po 8 letech dokončil studium marketingu na vysoké škole. Otec tak výživné přestal platit.

Hned v srpnu mu však přišel dopis od exekutora, ve kterém otci oznamuje, že na návrh syna zahajuje exekuční řízení k vymožení dlužného výživného. Následně otci postihl bankovní účty i mzdu u zaměstnavatele.

Z exekučního návrhu se otec dozvěděl, že syn sice studium marketingu v červnu 2022 skutečně ukončil, avšak hned od dalšího akademického roku nastoupil ke studiu novému, tentokrát v oboru informatika a management.

Kdy zaniká vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost rodičů trvá po dobu, po kterou dítě není schopno se samo živit (§ 911 občanského zákoníku). Není omezena žádným konkrétním věkem, nezaniká tedy ani dovršením 26 let. Stav odkázanosti na výživu rodičů zpravidla trvá po dobu, po kterou se dítě soustavným studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání.

Ne po každé studium však automaticky trvá právo na výživné. Studium především nesmí být samoúčelné, tedy takové, kterým si zletilý potomek pouze prodlužuje mládí na účet povinného rodiče. Stejně tak nelze klást rovnítko mezi snahou o dosažení osobního nebo profesního cíle a dosažením schopnosti se samostatně živit. Přesně to se pak může uplatnit v případě studia na více vysokých školách, nebo v případě navazujícího doktorského studia.

Vyživovací povinnost zaniká sama ze zákona a není tedy nutné o zániku vyživovací povinnosti rozhodnout soudně. Pokud však je výživné stanoveno soudním rozhodnutím a na zániku vyživovací povinnosti není mezi rodiči a dítětem shoda, je možné podle požádat o zrušení vyživovací povinnosti soud. Jedině návrhem na zrušení vyživovací povinnosti je ostatně možné vyhnout se situaci, do které se dostal v našem případě pan Jiří.

Jak jsme postupovali

Z informací podaných ze strany otce jsem pojal podezření, že by se mohlo jednat právě o případ, kdy vyživovací povinnost k dospělému synovi již ze zákona zanikla. Studiem na další vysoké škole si ostatně syn svou již dosaženou kvalifikaci nijak nezvyšuje. Ani jeho první studium ostatně nebylo právě příkladné, když k dosažení magisterského vzdělání potřeboval 8 let.

V prvé řadě jsme tedy podali příslušnému soudu návrh na zrušení vyživovací povinnosti. Abychom pak zabránili dalšímu vedení exekuce, navrhli jsme její odklad do doby rozhodnutí soudu ve věci výživného. Byť soudní exekutor našemu návrhu zprvu nevyhověl, jemu nadřízený okresní soud nám dal za pravdu a nařídil odklad exekuce.

Stání před soudem a výsledek

Soudní jednání bylo nařízeno za zhruba dva měsíce po podání návrhu. U soudního jednání syn uvedl, že se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasí. Další studium ho nejen zajímá, ale navíc mu umožní lepší uplatnění na trhu práce. Po dobu studia přitom nemá čas chodit do práce a vydělávat si dost peněz na obstarání životních potřeb. Kvůli škole má čas pouze na občasnou brigádu v reklamní agentuře, na které si vydělá jen něco kolem 10 tis. korun, což sotva stačí na pokrytí nájemného.

A jak to celé dopadlo? Soudce předně uvedl, že zájem o další vzdělání je sice chvályhodný, ale v tento moment již s přípravou na budoucí povolání syna nesouvisí. Syn již dosáhl plnohodnotného vzdělání v oblasti marketingu, další studium v odlišné oblasti již tuto kvalifikaci nijak neprohlubuje a syn dva tituly pro svoji budoucí kariéru nepotřebuje. Pokud se tedy rozhodl k dalšímu studiu na vysoké škole, je pouze na něm, aby si opatřil prostředky z vlastních zdrojů.

Soud tedy vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi zrušil, a to zpětně ke dni ukončení studia na první vysoké škole. Na to byla samozřejmě rovněž zastavena i exekuce a všechny dosud vymožené peníze exekutor vrátil.