Back to Top

Známe řešení

a umíme ho najít i pro Vás

Podívejte se, co nabízíme

Category: Rodinné právo

Případová studie: Závěť sepsaná v duševní poruše

O co v případu šlo

Paní Marie měla dceru, syna a rodinný dům. Jak čas plynul, přibyla jí k tomu bohužel také jedná méně šťastná záležitost – neurodegenerativní onemocnění mozku (Alzheimerova choroba). I přes to však dožila v relativním poklidu. Když před třemi lety zemřela, bylo jí 87 let.

Poklid se v rodinné drama proměnil teprve po zahájení dědického řízení. Syn paní Marie ke svému obrovskému překvapení zjistil, že paní Marie necelé dva roky před svým úmrtím sepsala závěť, ve které celý rodinný dům odkázala výlučně a pouze své dceři. Dcera oproti tomu překvapena nebyla, neboť sama s maminkou v té době notáře navštívila a byla sepisu závěti přítomna. Prý si to tak maminka na sklonku života přála, neboť ke své dceři měla odjakživa tak trochu blíž.

S tím se však syn nebyl ochoten smířit. Paní Marie byla podle jeho názoru v posledních letech vážně nemocná a těžko tak byla schopná o něčem tak důležitém sama rozhodovat. Závěť proto považoval za neplatnou.

Jaké důsledky má duševní porucha jednajícího

Jednání učiněná v duševní poruše řeší § 581 občanského zákoníku. V něm se mimo jiné dozvíme, že není-li osoba v důsledku duševní poruchy schopná právně jednat, je toto její jednání neplatné. Je tomu tak proto, že duševní choroba negativně ovlivňuje schopnost nemocného rozhodovat se, domýšlet důsledky svého jednání, pochopit vůbec co činí, případně jej může činit snáze ovlivnitelným, či dokonce vše uvedené současně.

Není nezbytné, aby volní a rozhodovací schopnosti jednajícího zcela vymizely, nýbrž postačí, jsou-li v důsledku nemoci podstatným způsobem ovlivněny. Nevyžaduje se přitom, aby byla dříve či následně jakkoli omezena svéprávnost jednajícího – to má zase jiné právní následky.

Jak jsme postupovali

Poté, co mě syn paní Marie seznámil s problémem, jsme vznesli oficiální námitku neplatnosti závěti. Vzhledem k tomu, že takto významnou záležitost nebyl notář projednávající dědictví schopen sám posoudit, odkázal nás k soudu. V podané žalobě jsme poukázali na lékařské zprávy zůstavitelky a navrhli vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví.

Dcera paní Marie s tvrzením svého bratra o neplatnosti závěti tvrdě nesouhlasila. Dle jejího názoru byla paní Marie až do své smrti v dobré mentální kondici. Čas od času sice zapomínala, ale to se někdy starším lidem stává. O sepsání závěti údajně paní Marie mluvila opakovaně a rodinným domem chtěla odměnit svoji dceru za to, že se o ní na sklonku života více zajímala.

Posouzení duševního stavu zůstavitele je po odborné stránce tak složité, že se soud neobejde bez vypracování znaleckého posudku. Ten také soud v souladu s judikaturou zadal.

Znalec při zpracování vyšel především ze soudobé lékařské dokumentace. Z ní vyplynulo, že paní Marie skutečně trpěla Alzheimerovou chorobou ve středně těžkém stádiu. Nemoc se v průběhu let neustále zhoršovala a znalec tak dospěl k závěru, že v době podpisu závěti byla paní Marie chorobou stižena natolik, že již nebyla schopna závěť informovaně a s vlastním svobodným rozmyslem sepsat. Tyto své závěry pak znalec potvrdil a vysvětlil i při svém výslechu před soudem.

Pro soud byl následně při rozhodování znalecký posudek alfou i omegou. Vzhledem k tomu, že závěry znalce posoudil jako odůvodněné, věrohodné a podložené a jeho posudek byl formálně bezchybný,  dospěl soud k závěru, že závěť paní Marie je skutečně neplatná a sourozenci budou dědit na základě zákonné posloupnosti, tedy v tomto případě rovným dílem.

Debriefing

Podobné situace se nezřídka kdy stávají nejen v rámci rodiny. Není to tak dávno, kdy před soudem stanula organizovaná skupina podvodníků, kteří se zaměřovali právě na seniory, které připravili doslova i o střechu nad hlavou.

Zpětně nahlíženo bych tak klientům doporučil hlavně nepodcenit prevenci a o své blízké se pravidelně zajímat. Máte-li podezření, že by někdo z nich mohl vlivem stáří či nemoci více tíhnout k neuváženým rozhodnutím, můžete zvážit některá podpůrná právní opatření (podpůrce, opatrovník apod.). Pokud už k nějakému problému dojde, vyhledejte konzultaci s odborníkem raději dříve než později.

Mgr. Christian Grym, LL.M.
advokát

Případová studie: Zrušení výživného na dospělé dítě

O co v případu šlo

Zhruba v půlce roku 2022 se na mě se svým případem obrátil pan Jiří. Vylíčil mi, že je rozvedený a se svoji bývalou manželkou mají zletilého syna. Syn byl po rozvodu svěřen do výlučné péče matky a otci bylo soudem uloženo platit k rukám matky (a později zletilého syna) výživné ve výši 7.000 Kč měsíčně, které řádně platil posledních 10 let. Synovi je 27 let a v červnu konečně po 8 letech dokončil studium marketingu na vysoké škole. Otec tak výživné přestal platit.

Hned v srpnu mu však přišel dopis od exekutora, ve kterém otci oznamuje, že na návrh syna zahajuje exekuční řízení k vymožení dlužného výživného. Následně otci postihl bankovní účty i mzdu u zaměstnavatele.

Z exekučního návrhu se otec dozvěděl, že syn sice studium marketingu v červnu 2022 skutečně ukončil, avšak hned od dalšího akademického roku nastoupil ke studiu novému, tentokrát v oboru informatika a management.

Kdy zaniká vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost rodičů trvá po dobu, po kterou dítě není schopno se samo živit (§ 911 občanského zákoníku). Není omezena žádným konkrétním věkem, nezaniká tedy ani dovršením 26 let. Stav odkázanosti na výživu rodičů zpravidla trvá po dobu, po kterou se dítě soustavným studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání.

Ne po každé studium však automaticky trvá právo na výživné. Studium především nesmí být samoúčelné, tedy takové, kterým si zletilý potomek pouze prodlužuje mládí na účet povinného rodiče. Stejně tak nelze klást rovnítko mezi snahou o dosažení osobního nebo profesního cíle a dosažením schopnosti se samostatně živit. Přesně to se pak může uplatnit v případě studia na více vysokých školách, nebo v případě navazujícího doktorského studia.

Vyživovací povinnost zaniká sama ze zákona a není tedy nutné o zániku vyživovací povinnosti rozhodnout soudně. Pokud však je výživné stanoveno soudním rozhodnutím a na zániku vyživovací povinnosti není mezi rodiči a dítětem shoda, je možné podle požádat o zrušení vyživovací povinnosti soud. Jedině návrhem na zrušení vyživovací povinnosti je ostatně možné vyhnout se situaci, do které se dostal v našem případě pan Jiří.

Jak jsme postupovali

Z informací podaných ze strany otce jsem pojal podezření, že by se mohlo jednat právě o případ, kdy vyživovací povinnost k dospělému synovi již ze zákona zanikla. Studiem na další vysoké škole si ostatně syn svou již dosaženou kvalifikaci nijak nezvyšuje. Ani jeho první studium ostatně nebylo právě příkladné, když k dosažení magisterského vzdělání potřeboval 8 let.

V prvé řadě jsme tedy podali příslušnému soudu návrh na zrušení vyživovací povinnosti. Abychom pak zabránili dalšímu vedení exekuce, navrhli jsme její odklad do doby rozhodnutí soudu ve věci výživného. Byť soudní exekutor našemu návrhu zprvu nevyhověl, jemu nadřízený okresní soud nám dal za pravdu a nařídil odklad exekuce.

Stání před soudem a výsledek

Soudní jednání bylo nařízeno za zhruba dva měsíce po podání návrhu. U soudního jednání syn uvedl, že se zrušením vyživovací povinnosti nesouhlasí. Další studium ho nejen zajímá, ale navíc mu umožní lepší uplatnění na trhu práce. Po dobu studia přitom nemá čas chodit do práce a vydělávat si dost peněz na obstarání životních potřeb. Kvůli škole má čas pouze na občasnou brigádu v reklamní agentuře, na které si vydělá jen něco kolem 10 tis. korun, což sotva stačí na pokrytí nájemného.

A jak to celé dopadlo? Soudce předně uvedl, že zájem o další vzdělání je sice chvályhodný, ale v tento moment již s přípravou na budoucí povolání syna nesouvisí. Syn již dosáhl plnohodnotného vzdělání v oblasti marketingu, další studium v odlišné oblasti již tuto kvalifikaci nijak neprohlubuje a syn dva tituly pro svoji budoucí kariéru nepotřebuje. Pokud se tedy rozhodl k dalšímu studiu na vysoké škole, je pouze na něm, aby si opatřil prostředky z vlastních zdrojů.

Soud tedy vyživovací povinnost otce ke zletilému synovi zrušil, a to zpětně ke dni ukončení studia na první vysoké škole. Na to byla samozřejmě rovněž zastavena i exekuce a všechny dosud vymožené peníze exekutor vrátil.

Mgr. Christian Grym, LL.M.
advokát